rozpožčować
rozpožčować
rozpožčować(hornjoserbšćina) wobdźěłać
werb wobdźěłać
wosoba | singular | dual | plural |
---|---|---|---|
1. | rozpožčuju | rozpožčujemoj | rozpožčujemy |
2. | rozpožčuješ | rozpožčujetej (-taj) | rozpožčujeće |
3. | rozpožčuje | rozpožčujetej | rozpožčuja (rozpožčuju) |
aspekt | ip |
transgresiw | rozpožčujo, rozpožčujcy, rozpožčowawši |
prezensowy particip | rozpožčowacy |
preteritowy particip | rozpožčowany |
ł-forma | rozpožčował, rozpožčowała, rozpožčowało, dual: rozpožčowałoj, plural: rozpožčowali (rozpožčowałe) |
werbalny substantiw | rozpožčowanje |
preteritum | |||
wosoba | singular | dual | plural |
---|---|---|---|
1. | rozpožčowach | rozpožčowachmoj | rozpožčowachmy |
2. | rozpožčowaše | rozpožčowaštej | rozpožčowašće |
3. | rozpožčowaše | rozpožčowaštej | rozpožčowachu |
imperatiw | |||
wosoba | singular | dual | plural |
---|---|---|---|
1. | — | rozpožčujmoj | rozpožčujmy |
2. | rozpožčuj | rozpožčujtej (-taj) | rozpožčujće |
3. | rozpožčuj, njech rozpožčuje | rozpožčujtej (-taj) | njech rozpožčuja (rozpožčuju) |
Ortografija
Dźělenje słowow:
roz-pož-čo-wać
Wurjekowanje
- IPA: ʀɔzpoʒʧou̯aʧ
Semantika
Woznamy:
- [1] 'Kedźbu! Tute hesło je zarodk. Wone bu awtomatisce z tekstoweho korpusa generowane a njebu hišće kontrolowane. Tež ortografija móže być zestarjena.
Dalše wujasnjenja:
- Imperfektiwne rozpožčowaše je 0x dokładźene, rozpožčowa (móže tež něšto druhe być) 0x.
Synonymy:
- [1] rozpožčić