eksmitěrować

eksmitěrować

eksmitěrować(hornjoserbšćina)

werb

wosoba	singular	dual	plural
1.	eksmitěruju	eksmitěrujemoj	eksmitěrujemy
2.	eksmitěruješ	eksmitěrujetej (-taj)	eksmitěrujeće
3.	eksmitěruje	eksmitěrujetej	eksmitěruja (eksmitěruju)

aspekt	ip
transgresiw	eksmitěrujo, eksmitěrujcy, eksmitěrowawši
prezensowy particip	eksmitěrowacy
preteritowy particip	eksmitěrowany
ł-forma	eksmitěrował, eksmitěrowała, eksmitěrowało, dual: eksmitěrowałoj, plural: eksmitěrowali (eksmitěrowałe)
werbalny substantiw	eksmitěrowanje

preteritum
wosoba	singular	dual	plural
1.	eksmitěrowach	eksmitěrowachmoj	eksmitěrowachmy
2.	eksmitěrowaše	eksmitěrowaštej	eksmitěrowašće
3.	eksmitěrowaše	eksmitěrowaštej	eksmitěrowachu

imperatiw
wosoba	singular	dual	plural
1.	—	eksmitěrujmoj	eksmitěrujmy
2.	eksmitěruj	eksmitěrujtej (-taj)	eksmitěrujće
3.	eksmitěruj, njech eksmitěruje	eksmitěrujtej (-taj)	njech eksmitěruja (eksmitěruju)

Ortografija

Dźělenje słowow: eks-mi-tě-ro-wać

Wurjekowanje

IPA: eksmit'iʀɔu̯aʧ

Semantika

Woznamy:

[1] 'Kedźbu! Tute hesło je zarodk. Wone bu awtomatisce z tekstoweho korpusa generowane a njebu hišće kontrolowane. Tež ortografija móže być zestarjena.

Dalše wujasnjenja:

Imperfektiwne eksmitěrowaše je 0x dokładźene, eksmitěrowa (móže tež něšto druhe być) 0x.

Přikłady:

[1] Strach, zo so čłowjestwo same ze swěta eksmitěruje, tak je Jurij Brězan Märkiskej nowinje w interviewje rjekł, wobsteji dale. (Rozhlad 1993)